Naše škola se zapojila do projektu "Se školou na Mistrovství světa v ledním hokeji 2024". Díky tomu jsme se mohli v úterý 21. května vypravit na výlet do Prahy na utkání Rakousko x Velká Británie. Sešli jsme se o půl sedmé ráno na vlakovém nádraží a vydali se na cestu. Ve Starkoči jsme přestoupili na rychlík, kde jsme měli rezervovaná místa v kupé a tak jsme si mohli užít pohodlnou a podle nás i celkem rychlou cestu do hlavního města. Cestu jsme si krátili především nalepovaním tetovaček s českými vlaječkami, kterými jsme si zdobili tváře.

     V Praze jsme vystoupili na hlavním nádraží, odtud jsme šli na Václavské náměstí. Vyfotili jsme se u sochy sv. Václava a dál se proplétali mezi velkým množstvím turistů. Prošli jsme ulicí Na Příkopech až na Náměstí Republiky. Dále jsme pokračovali metrem. Užili jsme si opravdu dlouhou jízdu na eskalátoru, kde se k nám již postupně přidávali další a další fanoušci, kteří mířili stejně jako my na hokejový zápas. Potkávali jsme fanoušky Rakouska, Velké Británie i spoustu českých fanoušků a tím více jsme se začali na hokej těšit.

Před O2 arénou jsme nejdříve našli správný vchod a vyzvedli si vstupenky na zápas. Do O2 arény je zakázáno vnášet jakékoliv jídlo a pití a proto jsme se pustili do svačiny, abychom se před zápasem posilnili.

     Na hokej se také nesmí nosit zavazadla větší než je formát A4, proto jsme si batohy museli nechat v úschovně. Když jsme ale zjistili, že za úschovu 1 batohu se vybírá 50 Kč, pokoušeli jsme se jim vysvětlit, že na celodenní výlet do Prahy nemůžeme jet jen s peněženkou nebo ledvinkou. Bohužel ani přes telefonát na vedení, nám nemohli poskytnou žádnou slevu a tak jsme se rozhodli, že se pokusíme zredukovat počet batohů na co nejméně. Všichni jsme si vzali kolem pasu mikinu, aby nezabírala místo, do velkých batohů jsme nasoukali menší batohy a tak nakonec místo 21 batohů jsme platili jen za 14. Všechny peněženky od dětí si k sobě vzaly paní učitelky, tak aby si děti mohly v aréně něco koupit a s napěchovanými kabelkami jsme se vydali k odbavení.

Při vstupu do arény jsme museli projít kontrolou, kdy jsme prošli bezpečnostním rámem, prohlédli nás rentgenem a prohlédli i naše kabelky plné dětských peněženek. Paní učitelce v kabelce objevili sušenku, kterou okamžitě vyhodili do připravených popelnic. Když jsme již všichni prošli kontrolou, chvíli jsme pozorovali ostatní návštěvníky, kterým z taštiček a kabelek vyhazovali organizátoři různé svačinky, lahvičky, rohlíky, sušenky apod. Kontrolovali to opravdu velmi poctivě a nenechali ani šanci, aby si dotyčný mohl sušenku třeba dojíst.

     Velmi rychle jsme našli náš sektor, který byl až v nejvyšším patře. Zjistili jsme, kde se nejblíže prodává občerstvení a kde jsou nejbližší toalety.

Po další kontrole vstupenek jsme již vešli do arény.  Celý prostor byl krásně osvícen a my jsme snadno našli naše místa, která byla v 8. a 9. řadě. Když jsme se usadili, naskytl se nám opravdu parádní výhled po celé aréně. Z výšky jsme pěkně viděli na ledovou plochu a těšili se na zápas.

Během zápasu jsme důkladně fandili, sledovali ostatní návštěvníky, užívali si hudby a krátkých soutěží, které probíhaly při přerušeních hry.  O druhé přestávce nás ale již přepadl hlad a žízeň a vydali jsme se na obhlídku občerstvení. Většina z nás si koupila hranolky nebo kuřecí nugetky a samozřejmě nějaké pití. Někteří z nás měli dokonce to štěstí, že si mohli dát "placáka" s Bobem  (králíkem z klobouku a maskotem mistrovství).
     Zápas nám tak utekl ještě rychleji a byl konec. Na závěr jsme si vestoje všichni poslechli britskou hymnu a vydali se do davu lidí, kteří opouštěli arénu a kterých podle informací od organizátorů bylo na tomto zápase 16 306.
Když jsme se konečně dostali z arény, musely paní učitelky vystát více než půlhodinovou frontu na vyzvednutí batohů z úschovny. Potom už jsme vyrazili pěšky na vlakové nádraží Praha Libeň, odkud nám v 16:16 odjížděl rychlík domů.
Měli jsme zarezervovaná stejná místa ve stejném čísle vagónu, tak jsme snadno našli, kam máme nastoupit a značně unavení jsme usedli do kupé. Během cesty jsme s napětím poslouchali na telefonech zápas našeho týmu proti Kanadě.
     S přibývajícím časem už byla většina z nás velmi unavena a těšila se domů. Na vlakové nádraží v Polici nad Metují jsme dorazili v 19:16, úplně na čas a tam už čekali rodiče, kteří si své děti odváželi domů.
Tento výlet se nám moc líbil, návštěva O2 areny, hokejové utkání, fandění, cesta vlakem, metrem a pohyb po velkém městě pro nás byl obrovským zážitkem a ještě dlouho si budeme zážitky z tohoto dne připomínat.